Historie SDH Kozmice
sv. Florián
Narodil se ve třetím století po Kristu na území tehdejší Římské říše ( dnešní Rakousko ). Už od dětství byl sv. Florián vychováván v duchu církevních tradic a hodnot. Jako mladý muž vstoupil do římské armády ( proto je vyobrazován v uniformě římského vojáka s kopím ) , kde se dokonce stal velitelem posádek římského limitu. To byla opevněná hranice Římské říše , která se táhla střední Evropou podél Dunaje. Když odešel z armády stal se státním úředníkem.
Když císař Dioklecián vydal čtyři protikřesťanské edikty v letech 303 a 304 ( křesťané začali být stíháni a vražděni ). Když se to Florián dozvěděl, chtěl vysvobodit uvězněné souvěrce. Pokus se mu však nepovedl, byl zatčen a po dlouhém mučení, když odmítl se vzdát víry v Krista byl odsouzen k trestu smrti. Na krk mu byl uvázán mlýnský kámen a měl být vojáky utopen v řece Enže. Vojáci si ho však pamatovali jako dobrého velitele a rozkaz odmítli vykonat. Florián byl shozen do vody náhodným kolemjdoucím. Jeho tělo bylo vyplaveno na břeh řeky a bylo chráněno velikým orlem. Tělo Floriána na svém pozemku pochovala odvážná křesťanka Valerie z Lince.
Svatý Florián je patronem hasičů, kovářů, hrnčířů a vůbec všech řemesel, kde se pracuje s ohněm.
Jeho spojitost s ohněm pramení z mnoha legend, kdy například vynesl z hořícího domu několik dětí. Podle jiné uhasil hořící dům jediným vědrem vody. Další legenda uvádí, že zachránil uhlíře, který spadl do milíře.
Můžeme si jen přát, aby nad námi i nadále držel ochrannou ruku a čest jeho památce.
Chtěli bychom Vás seznámit s historií našeho sboru. Spolkový život v naší obci se začal konstituovat ve druhé polovině devatenáctého století. Za těch více jak 100 let vznikalo a zanikalo v naší obci mnoho českých a německých spolků. Ten největší z nich je náš hasičský spolek, který vznikl z českého a německého sboru.
Tvoření placených nebo dobrovolných hasičských sborů na území tehdejšího pruského Slezska se opíralo o vládní nařízení z 2. 2. 1873, jímž bylo obcím nařízeno zřizovat hasičské sbory. Od tohoto nařízení k vytvoření samostatného dobrovolného hasičského sboru v Kozmicích vedla cesta přes takzvaný Spritzen-servise – Servis stříkaček. Tento servis slučující obce Darkovičky, Kozmice a Vřesinu v jeden celek, vznikl někdy na přelomu 70. – 80. let a měl za povinnost zakročit v případě požáru v kterékoliv z těchto tří obcí. K tomu měl k dispozici od r. 1887 ruční sací stříkačku. Do té doby se technická výzbroj těchto sdružení skládala z výtlačné dřevěné stříkačky, dvou beček, na kterých se voda dovážela a nalévala do stříkačky, a z šedesáti metrů hadic. Výstroj nebyla žádná a každý hasič používal své vlastní oblečení.
Zajištění rychlého zásahu při požárech bylo závislé na rychlosti, s jakou byla vypravena koňská příspřež jak pro stříkačku, tak i pro dovoz beček s vodou. Navíc na základě úředního nařízení muselo být pro případ požáru připraveno u každého domku potřebné pomocné hasičské nářadí, které bylo pravidelně kontrolováno. Šlo o vědra na vodu, sud s vodou, bednu s pískem, dlouhé hasičské tyče s hákem a dlouhé tyče s plátěným pytlem na konci. I přes tuto prevenci se však požár v dřevěném domku se slaměnou střechou velmi rychle šířil a nabýval katastrofického rozsahu. O takovýchto katastrofách nás v novější době informuje dosti podrobně psaná školní kronika, v níž se například dočteme, že roku 1877 vypukl požár v domku Antonína Valáška, kterému v okolí podlehlo ještě dalších pět domků a stodol. Naprosto ničivý účinek měl požár v části obce zvané Malá Strana r. 1887, kdy tato část Kozmic úplně vyhořela. Oheň založený dětmi přijelo hasit 36 stříkaček z okolí.
Tyto a další drobnější požáry a nepříliš dobrá a nepružná organizace tzv. stříkacích servisů nakonec donutily občany Kozmic založit svůj vlastní požární sbor. S touto myšlenkou přišel na podzim roku 1904 do obce zástupce Slezské provincionální požární společnosti Otto Besuch z Dolního Benešova. Po poradě s tehdejším starostou obce Josefem Miketou a s některými dalšími občany bylo rozhodnuto svolat na 2. 2. 1905 ustavující schůzi dobrovolného hasičského sboru, jehož oficiální název v té době zněl: „Freiwillge Feuerwehr Kosmütz“. Na této ustavující schůzi byl zvolen první výbor a bylo zapsáno 28 členů. Výbor začal pracovat ve složení:
Předseda: Josef Miketa, starosta obce
Místopředseda: Karel Kolečko, mlynář
Velitel: František Wanke, učitel
Pokladník: Max Barč, obchodník
Jednatel: Reinhard Pchálek, rolník
Zbrojmistr: Karel Miketa, rolník
Po ustavující schůzi byla zrušena společnost stříkaček a nově založený hasičský sbor dostal do držení jejich stříkačku. Obecní zastupitelstvo ale nemělo pochopení pro činnost hasičské jednoty a finančně ji nepodporovalo s odůvodněním, že jde o sbor dobrovolný. Tak ať se tedy stará sám o sebe. Vystoupením starosty Josefa Mikety z hasičského sboru roku 1922 se novým předsedou stal mlynář Karel Kolečko a od roku 1933 jeho syn Evžen Kolečko. Velitelem sboru byl od roku 1919 František Wanke, po jeho odchodu do roku 1924 rolník Adolf Dihel a v létech 1924 – 1945 rolník Josef Kaspar.
Hasičský sbor si v roce 1924 postavil novou hasičskou zbrojnici z pálených cihel (předtím šlo jen o dřevěnou boudu). Starší pamětníci věděli, že tato zbrojnice stála vedle domků občanů Antonína Kusého a Bedřicha Krále. Náklad na novou zbrojnici, jejíž stavbu provedl stavitel Mosler z Hlučína, činil 14 300,- Kč.
Roku 1926 zakoupil hasičský sbor dvoukolový vysouvací žebřík od firmy Frõhlich a Bartl z Českých Budějovic za 7 000,- Kč. Na pořízení této potřebné výstroje věnoval každý člen 100,- Kč a zbytek byl dodán z pokladny sboru. Je zajímavé, že část výbavy kozmického hasičského sboru, totiž ruční stříkačka, je doposud zachována a je umístěna u hasičského záchranného sboru v Ostravě. A žebřík má ve své úschově občan Alois Lokaj. Poslední součást hasičské výzbroje, vůz pro dopravu mužstva, byl zakoupen v roce 1932.
Tak jako u jiných zájmových organizací, tak i hasiči v Kozmicích se ve 30-tých letech rozdělili podle národnostního zaměření a vedle německého hasičského spolku byl vytvořen roku 1933 i spolek český. Členskou základnu tvořilo 68 členů, většinou dělníci a horníci.
Sociálně slabé členstvo mělo problémy s výstroji i výzbroji. Vlastnili pouze 14 cvičných a 15 vycházkových stejnokrojů a žádnou funkční stříkačku. Přesto se tento spolek zúčastnil roku 1937 celostátního sjezdu hasičstva v Opavě, kde jeho dva členy – Josefa Dihela a Aloise Hrušku – vyznamenala Zemská slezská hasičská jednota bronzovými medailemi „Za zásluhy“.
Po obsazení Hlučínska 8. 10. 1938 nacistický režim zakázal všechny české spolky, takže v obci opět pracoval jen německý hasičský sbor, jenž ovšem zanikl v dubnu roku 1945. Český hasičský sbor obnovil svou činnost v témže roce a to v následujícím složení:
Předseda: Adolf Dihel, rolník
Místopředseda: Josef Gaj, tesař
Velitel: Josef Dihel, horník
Pokladník: Osvald Vitásek, důlní elektrikář
Jednatel: Jan Sklář, obchodník
Zbrojmistr: Josef Sabáš, kovář
Po průchodu fronty nastala hasičskému sboru nová práce, hlavně při vypomáhání likvidace následků bojů. Válka navíc poškodila hasičskou zbrojnici a německé vojsko odcizilo většinu hasičského nářadí pro svou potřebu. V průběhu let 1945–46 se ale hasičskému sboru podařilo zakoupit menší množství hadic, nářadí, pracovní oblečení a přilby a r. 1947 získal novou motorovou stříkačku.
Po doplnění techniky se činnost požárního sboru rozrůstala, stejně jako členská základna, která dosahovala v té době okolo 90 členů. V roce 1952 sbor obdržel dlouho očekávanou motorovou stříkačku PPS 8, avšak na první požární vozidlo musel čekat ještě několik let. A to do roku 1960, kdy získal vozidlo značky PRAGA RN.
Toto požární vozidlo mohlo být umístěno v nově vybudované zbrojnici, která poskytovala nové prvky potřebné k dalšímu rozvoji požární techniky. Jedná se o zbrojnici umístěnou v budově obecního úřadu.
Na 8. 7. 1964 vzpomíná jistě mnoho členů hasičského sboru. Toho dne začala totiž hořet z neznámých důvodů stodola na statku paní Malé, v níž se uskladňovaly substráty a krmiva. 23 požárních jednotek včetně vozů z Ostravy se snažilo požáru zabránit, ale stodola přesto shořela. Od té doby vyjížděli naší požárníci k zásahům nesčetněkrát, avšak tento požár zůstal v paměti všech, kteří se záchranné práce zúčastnili.
Technickou základnu sbor rozšířil v roce 1972 o motorovou stříkačku PPS 12, kterou vlastní dodnes. Automobil PRAGA RN hasiči vyměnili za novější typ ROBUR, který dobře sloužil až do roku 1983, kdy jsme získali nejnovější vůz CAS 25 RTHP, známý jako „TRAMBUS“. A náš starý ROBUR stále ještě slouží v Darkovičkách. V roce 1987 jsme získali bezplatným převodem z Ostravy starší vozidlo značky A 30, které dodnes slouží soutěžnímu družstvu k přepravě na soutěže do širokého okolí.
Nově vybudovaná zbrojnice z roku 1960 byla v létech 1976–79 podrobena rekonstrukci. K větším vnitřním úpravám došlo v roce 1981. Tyto práce vykonávali z větší části členové sboru. Šlo o vylepšení sociálního zařízení, schůzové místnosti a celé podlahy ve zbrojnici.
Předsedové a velitelé po roce 1945:
Narodil se ve třetím století po Kristu na území tehdejší Římské říše ( dnešní Rakousko ). Už od dětství byl sv. Florián vychováván v duchu církevních tradic a hodnot. Jako mladý muž vstoupil do římské armády ( proto je vyobrazován v uniformě římského vojáka s kopím ) , kde se dokonce stal velitelem posádek římského limitu. To byla opevněná hranice Římské říše , která se táhla střední Evropou podél Dunaje. Když odešel z armády stal se státním úředníkem.
Když císař Dioklecián vydal čtyři protikřesťanské edikty v letech 303 a 304 ( křesťané začali být stíháni a vražděni ). Když se to Florián dozvěděl, chtěl vysvobodit uvězněné souvěrce. Pokus se mu však nepovedl, byl zatčen a po dlouhém mučení, když odmítl se vzdát víry v Krista byl odsouzen k trestu smrti. Na krk mu byl uvázán mlýnský kámen a měl být vojáky utopen v řece Enže. Vojáci si ho však pamatovali jako dobrého velitele a rozkaz odmítli vykonat. Florián byl shozen do vody náhodným kolemjdoucím. Jeho tělo bylo vyplaveno na břeh řeky a bylo chráněno velikým orlem. Tělo Floriána na svém pozemku pochovala odvážná křesťanka Valerie z Lince.
Svatý Florián je patronem hasičů, kovářů, hrnčířů a vůbec všech řemesel, kde se pracuje s ohněm.
Jeho spojitost s ohněm pramení z mnoha legend, kdy například vynesl z hořícího domu několik dětí. Podle jiné uhasil hořící dům jediným vědrem vody. Další legenda uvádí, že zachránil uhlíře, který spadl do milíře.
Můžeme si jen přát, aby nad námi i nadále držel ochrannou ruku a čest jeho památce.
Chtěli bychom Vás seznámit s historií našeho sboru. Spolkový život v naší obci se začal konstituovat ve druhé polovině devatenáctého století. Za těch více jak 100 let vznikalo a zanikalo v naší obci mnoho českých a německých spolků. Ten největší z nich je náš hasičský spolek, který vznikl z českého a německého sboru.
Tvoření placených nebo dobrovolných hasičských sborů na území tehdejšího pruského Slezska se opíralo o vládní nařízení z 2. 2. 1873, jímž bylo obcím nařízeno zřizovat hasičské sbory. Od tohoto nařízení k vytvoření samostatného dobrovolného hasičského sboru v Kozmicích vedla cesta přes takzvaný Spritzen-servise – Servis stříkaček. Tento servis slučující obce Darkovičky, Kozmice a Vřesinu v jeden celek, vznikl někdy na přelomu 70. – 80. let a měl za povinnost zakročit v případě požáru v kterékoliv z těchto tří obcí. K tomu měl k dispozici od r. 1887 ruční sací stříkačku. Do té doby se technická výzbroj těchto sdružení skládala z výtlačné dřevěné stříkačky, dvou beček, na kterých se voda dovážela a nalévala do stříkačky, a z šedesáti metrů hadic. Výstroj nebyla žádná a každý hasič používal své vlastní oblečení.
Zajištění rychlého zásahu při požárech bylo závislé na rychlosti, s jakou byla vypravena koňská příspřež jak pro stříkačku, tak i pro dovoz beček s vodou. Navíc na základě úředního nařízení muselo být pro případ požáru připraveno u každého domku potřebné pomocné hasičské nářadí, které bylo pravidelně kontrolováno. Šlo o vědra na vodu, sud s vodou, bednu s pískem, dlouhé hasičské tyče s hákem a dlouhé tyče s plátěným pytlem na konci. I přes tuto prevenci se však požár v dřevěném domku se slaměnou střechou velmi rychle šířil a nabýval katastrofického rozsahu. O takovýchto katastrofách nás v novější době informuje dosti podrobně psaná školní kronika, v níž se například dočteme, že roku 1877 vypukl požár v domku Antonína Valáška, kterému v okolí podlehlo ještě dalších pět domků a stodol. Naprosto ničivý účinek měl požár v části obce zvané Malá Strana r. 1887, kdy tato část Kozmic úplně vyhořela. Oheň založený dětmi přijelo hasit 36 stříkaček z okolí.
Tyto a další drobnější požáry a nepříliš dobrá a nepružná organizace tzv. stříkacích servisů nakonec donutily občany Kozmic založit svůj vlastní požární sbor. S touto myšlenkou přišel na podzim roku 1904 do obce zástupce Slezské provincionální požární společnosti Otto Besuch z Dolního Benešova. Po poradě s tehdejším starostou obce Josefem Miketou a s některými dalšími občany bylo rozhodnuto svolat na 2. 2. 1905 ustavující schůzi dobrovolného hasičského sboru, jehož oficiální název v té době zněl: „Freiwillge Feuerwehr Kosmütz“. Na této ustavující schůzi byl zvolen první výbor a bylo zapsáno 28 členů. Výbor začal pracovat ve složení:
Předseda: Josef Miketa, starosta obce
Místopředseda: Karel Kolečko, mlynář
Velitel: František Wanke, učitel
Pokladník: Max Barč, obchodník
Jednatel: Reinhard Pchálek, rolník
Zbrojmistr: Karel Miketa, rolník
Po ustavující schůzi byla zrušena společnost stříkaček a nově založený hasičský sbor dostal do držení jejich stříkačku. Obecní zastupitelstvo ale nemělo pochopení pro činnost hasičské jednoty a finančně ji nepodporovalo s odůvodněním, že jde o sbor dobrovolný. Tak ať se tedy stará sám o sebe. Vystoupením starosty Josefa Mikety z hasičského sboru roku 1922 se novým předsedou stal mlynář Karel Kolečko a od roku 1933 jeho syn Evžen Kolečko. Velitelem sboru byl od roku 1919 František Wanke, po jeho odchodu do roku 1924 rolník Adolf Dihel a v létech 1924 – 1945 rolník Josef Kaspar.
Hasičský sbor si v roce 1924 postavil novou hasičskou zbrojnici z pálených cihel (předtím šlo jen o dřevěnou boudu). Starší pamětníci věděli, že tato zbrojnice stála vedle domků občanů Antonína Kusého a Bedřicha Krále. Náklad na novou zbrojnici, jejíž stavbu provedl stavitel Mosler z Hlučína, činil 14 300,- Kč.
Roku 1926 zakoupil hasičský sbor dvoukolový vysouvací žebřík od firmy Frõhlich a Bartl z Českých Budějovic za 7 000,- Kč. Na pořízení této potřebné výstroje věnoval každý člen 100,- Kč a zbytek byl dodán z pokladny sboru. Je zajímavé, že část výbavy kozmického hasičského sboru, totiž ruční stříkačka, je doposud zachována a je umístěna u hasičského záchranného sboru v Ostravě. A žebřík má ve své úschově občan Alois Lokaj. Poslední součást hasičské výzbroje, vůz pro dopravu mužstva, byl zakoupen v roce 1932.
Tak jako u jiných zájmových organizací, tak i hasiči v Kozmicích se ve 30-tých letech rozdělili podle národnostního zaměření a vedle německého hasičského spolku byl vytvořen roku 1933 i spolek český. Členskou základnu tvořilo 68 členů, většinou dělníci a horníci.
Sociálně slabé členstvo mělo problémy s výstroji i výzbroji. Vlastnili pouze 14 cvičných a 15 vycházkových stejnokrojů a žádnou funkční stříkačku. Přesto se tento spolek zúčastnil roku 1937 celostátního sjezdu hasičstva v Opavě, kde jeho dva členy – Josefa Dihela a Aloise Hrušku – vyznamenala Zemská slezská hasičská jednota bronzovými medailemi „Za zásluhy“.
Po obsazení Hlučínska 8. 10. 1938 nacistický režim zakázal všechny české spolky, takže v obci opět pracoval jen německý hasičský sbor, jenž ovšem zanikl v dubnu roku 1945. Český hasičský sbor obnovil svou činnost v témže roce a to v následujícím složení:
Předseda: Adolf Dihel, rolník
Místopředseda: Josef Gaj, tesař
Velitel: Josef Dihel, horník
Pokladník: Osvald Vitásek, důlní elektrikář
Jednatel: Jan Sklář, obchodník
Zbrojmistr: Josef Sabáš, kovář
Po průchodu fronty nastala hasičskému sboru nová práce, hlavně při vypomáhání likvidace následků bojů. Válka navíc poškodila hasičskou zbrojnici a německé vojsko odcizilo většinu hasičského nářadí pro svou potřebu. V průběhu let 1945–46 se ale hasičskému sboru podařilo zakoupit menší množství hadic, nářadí, pracovní oblečení a přilby a r. 1947 získal novou motorovou stříkačku.
Po doplnění techniky se činnost požárního sboru rozrůstala, stejně jako členská základna, která dosahovala v té době okolo 90 členů. V roce 1952 sbor obdržel dlouho očekávanou motorovou stříkačku PPS 8, avšak na první požární vozidlo musel čekat ještě několik let. A to do roku 1960, kdy získal vozidlo značky PRAGA RN.
Toto požární vozidlo mohlo být umístěno v nově vybudované zbrojnici, která poskytovala nové prvky potřebné k dalšímu rozvoji požární techniky. Jedná se o zbrojnici umístěnou v budově obecního úřadu.
Na 8. 7. 1964 vzpomíná jistě mnoho členů hasičského sboru. Toho dne začala totiž hořet z neznámých důvodů stodola na statku paní Malé, v níž se uskladňovaly substráty a krmiva. 23 požárních jednotek včetně vozů z Ostravy se snažilo požáru zabránit, ale stodola přesto shořela. Od té doby vyjížděli naší požárníci k zásahům nesčetněkrát, avšak tento požár zůstal v paměti všech, kteří se záchranné práce zúčastnili.
Technickou základnu sbor rozšířil v roce 1972 o motorovou stříkačku PPS 12, kterou vlastní dodnes. Automobil PRAGA RN hasiči vyměnili za novější typ ROBUR, který dobře sloužil až do roku 1983, kdy jsme získali nejnovější vůz CAS 25 RTHP, známý jako „TRAMBUS“. A náš starý ROBUR stále ještě slouží v Darkovičkách. V roce 1987 jsme získali bezplatným převodem z Ostravy starší vozidlo značky A 30, které dodnes slouží soutěžnímu družstvu k přepravě na soutěže do širokého okolí.
Nově vybudovaná zbrojnice z roku 1960 byla v létech 1976–79 podrobena rekonstrukci. K větším vnitřním úpravám došlo v roce 1981. Tyto práce vykonávali z větší části členové sboru. Šlo o vylepšení sociálního zařízení, schůzové místnosti a celé podlahy ve zbrojnici.
Předsedové a velitelé po roce 1945:
| Předsedové: | Velitelé: | Josef Dihel Antonín Hartman Alfons Rončka Rudolf Foltýnek Alfons Rončka Bruno Onderka Alfons Rončka Bruno Onderka David Rudol (v současné době) | Florián Bajnar Ladislav Zídka Josef Kubina Alfons Rončka Leo Dihel Richard Dombek Alois Plaček Bruno Onderka Jaroslav Rončka František Hanzlík Petr Stříbný Lukáš Hanslik (v současné době) |